BESTCELER
16. 7. 2009
Paní P. se poněkolikáté za večer zadívala dlouze z okna.
„Už zase,“ konstatovala.
„Hm.“
„Už zase,“ zopakovala hlasitěji, jakoby si tím nutila odpověď.
„Však jo.“
„Prší.“
„Jo.“
„K čertu s tebou, dědku.“
Vyšla na zápraží. Pohoršeně sledovala černé hradby na obzoru. Kytky visely z květináčů ve svých omoklých šatech. Zasadila je nedávno a už teď bylo znát, že dlouho nevydrží.
„Hrůza, co?“ vyběhl z protějšího domu Pan Podnikatel, lačný po rozhovoru.
„Však jo,“ zaskřehotala jako vždy, když se pokoušela zvednout hlas. V ulici někdo hlasitě zavřel okno.
„Dusno, dusno. V noci ještě něco přijde.“
„Taky si myslím.“
Náhle uslyšela tlumenou ránu a manželovo klení.
„Je dusno.“
Paní M. o několik domů dál měla úplně jiné starosti. Díky své dokonalé inteligenci si vypočítala, že pokud bude pršet stejným tempem příštích čtrnáct dní, zatopí jí bahno ze záhonků sklep. Tím by byla ohrožena marmeláda z roku 2003, která sice skrývala převážně plíseň, ale paní M. ji stále nehodlala vyhodit.
Zavolala tedy svému dlouholetému příteli a zeptala se, zda vůbec zavřel slepice.
Bouře rozjitřila myšlenky paní K. Neznámo proč přemýšlela o tom, zda to bylo nebo nebylo před deseti lety, kdy jí dcera řekla o svém rozvodu. Od té doby se mnoho změnilo. Její dva vnuci vyrostli, zesílili, zestárli. Velikost XXL změnili za větší a k pravidelným nedělním obědům kupovala kuře pro každého. Její manžel se podobnými věcmi příliš nezabýval. Jeho největší vášní bylo přepočítávání ukrytých lahvových piv a krkání.
Paní Nemluvná se rozhodla, že je potřeba rozšířit domácí zoo. Stáhla své brýle, pokusila upravit si povislá ňadra, zhasla a něžným hlasem šeptala: „Marceli, Marcelku, já bych ještě chtěla dítě...“
Příští ráno bylo umyto mlhou a vysušeno sluncem. Vlastička se protáhla v posteli v domě svých rodičů, kde našla útočiště. Snažila se vybavit si, co dělala minulý večer. Bez výsledku. Matka dvou dětí našla na zemi jen pohozené tričko a kalhoty od bahna.
V obchodě bylo rušno. Po půl hodině od otevření většinou docházely rohlíky, proto to byla nejvytíženější chvíle prodejní doby.
„Andrejko, kde je dneska mlíko?“
„Máte ještě chleba?“
„Jak se má Maruška?“
Andrejka, která se nevyspala kvůli pozdnímu příchodu opilého manžela, nevěděla, kam dřív skočit. Proklínala svou spolupracovnici Marušku, jež doma zakopla o kýbl a zlomila si nohu v krčku. Po týdnu ji obětavý ukrajinský druh odvezl do nemocnice, kde z podezření na zlomeninu udělali diagnózu.Marušce se zhroutil svět. Na lůžku neměla neustálý přísun informací a drbů. Sebevražda se jí nepovedla - skokem z postele si pouze narazila kostrč.
Paní K. uvažovala, zda bude stačit dvacet deka šunkového salámu. Slečna Š., vyhozená z předchozího zaměstnání kvůli pozdním příchodům, po dlouhých deseti minutách dokrájela.
„Dvacet tři, můžu nechat?“ zeptala se.
Paní K. se na dvě vteřiny odmlčela než laskavě kývla. V duchu si říkala, že pomalejší káču zaměstnat nemohli.
V největším mumraji do obchodu vtrhl pan B. z domu čísla popisného tři. Na prosklené dveře vylepil velký zelený papír.
„Co to má být?“ zajímala se hned paní P.
„Soutěž o nejlepší celer.“
„Cože?“
„Kdo vypěstuje ten nejhezčí, získá cenu.“
„Simonka jich má plnou zahradu,“ zapojila se i paní K.
„Držte se toho koše!“ velela před sirupy Paní Nemluvná. Děti okamžitě poslechly.
„Rostou jako z vody,“ posteskla si Andrejka. „Kolik že jim je?“
„Osm a sedm,“ odvětila Paní Nemluvná, zaplatila a své drobečky před obchodem donutila držet se jí za ruce.
„Tak se nezapomeňte, dámy, zúčastnit a za týden přinést plody svého pěstovatelství!“ loučil se pan B. halasně.
Vlastička se nimrala v polívce. Její matka neustále omílala celerovou soutěž. Vlastičku však tížilo něco jiného- sms, která přišla sedm minut po desáté.
BYLO TO S TEBOU OK. NEJSES ZAS TAKOVA KRAVA JAKO VYPADAS. SNAD NEMAS ODRENEJ ZADEK OD RADICI PAKY. JAROS.
Ozval se zvonek a vzápětí i křik.
„Ta vaša céruška se muchluje v autě a vůbec si nevšimla, že stojej v mým celerovým záhonku!“
Madam Vierka dlouho neváhala. Pro celer se rozhodla jet ke své sestře na Slovensko. Na neznámé benzínové stanici však byla okradena o vůz a nestihla se vrátit včas do uzavírky soutěže. Personál je nyní zapsán na seznamu neslyšících spoluobčanů, sekce poškozeni vlivem nekonečných citových výlevů.
Pan B. slavnostně připevnil poslední girlandu na zárubeň dveří. S pýchou se rozhlédl po místnosti. Na dlouhém stole bylo rozloženo přes tucet celerů různých tvarů a velikostí, u nichž se leskly cedulky se jmény pěstitelů.
Uvědomoval si, jak je šťastný. Zelenina naštěstí není jako lidé. Úskočná a proradná.
Z okna viděl ohořelé trosky vedlejšího domu. Otočil se opět k celerům a do ticha promluvil:
„Sešli jsme se tu, abychom vyhlásili výsledky soutěže. Hlavní cena a všechny památeční listiny budou předány in memoriam...“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
