Kroky pozpátku

Není to tak dávno, kdy jsem seděla v kuchyni na stole, kolíbala nohama ve vzduchu a přemýšlela, jakým způsobem umlčet ty různý myšlenky v hlavě, který se tam rochněj jako prasata v bahně a nedaj vám pokoj. Něco, co překryje všechny ty argumenty "chytrých" kolem, co se snaží neustále radit mi, přestože je to z jejich strany nežádané. (Zvláštní, že i přes to všechno na ty jejich řeči člověk pořád myslí.)  Nenapadlo mě nic lepšího než zapnout televizi zrovna ve chvíli, kdy začali vysílat House. Znala jsem toho cynika z ukázek a nikdy mě moc nezaujal. I přes počáteční odpor jsem se nakonec překonala a dívala se dál. A ono svět div se, začalo mě to bavit. A jak šel den se dnem, přečetla jsem Laurieho životopis, průvodce seriálem a zjišťovala různé další věci, jako třeba proč je Třináctka pořád tak divná. Abych řekla pravdu, jako jedna z mála postav mě House dokázal odtáhnout od toho, co se děje kolem mě, za což mu jsem vděčná. Každopádně tý fiktivní postavě chci poděkovat aspoň takhle na dálku, protože ty jeho řeči mě v podstatě vytáhly z nejhoršího. A to je na tom právě to divný. Nedokázalo to těch pár lidí kolem, můj mozek zastavil až on. Ale podstatou tohoto textu je sdělení, že fandové by si průvodce seriálem měli přečíst. Ten zbytek textu nad tím už je jen pro mé dobro. Hlavně proto, že se mi nechtělo dělat s "recenzí".