Přechod
2. 9. 2011
Jeanette za to nemohla. Zkrátka ho potkala a on brzy odjel – ale 9 měsíců na to se narodila Amy. O otcově smrti nemá Jeanette prostředky a aby uživila dceru, stává se z ní prostitutka. Amy většinou spí ve vanách ošumtělých hotelů, zatímco její matka v jediné další místnosti „vydělává“. Při jednom kšeftu ale Jeanette narazí na násilníka a zastřelí ho. Amy se ocitá v klášteře, kde se jí ujímá sestra Lacey. Ta totiž vycítí, že Amy není jako ostatní. Po své vlastní hrozné zkušenosti z dětství se rozhodne malé dívence pomoci. Avšak po náštěvě v zoo, kde Amy poblázní všechna zvířata je jasné, že to tak jednoduché nebude. Amy děsí. Amy nemluví. Amy je osud.
Wolgast je agentem FBI, který se zapojil do tajného (a zpočátku tajemného) armádního programu NOE proto, aby zapomněl na svou ženu a především jejich společnou dceru. Ta totiž zemřela rok po narození a Wolgastův vztah s Lily tuto zátěž nepřežil. Wolgastovým úkolem je přivádět vězně odsouzené na smrt do tajného objektu. Během svého putování napříč Amerikou se mu podaří dostat dvanáct takových mužů, na nichž se provádí pokusy s jediným cílem – vytvořit dokonalou zbraň. Aby však vše klaplo a testy mohly úspěšně skončit, je zapotřebí ještě jednoho pokusného králíka, tentokrát malého dítěte. Prst osudy padne na Amy, tehdy teprve šestiletou. Je ideálním cílem, matka půjde sedět za vraždu a nená nikdo, kdo by se o ni mohl postarat. Wolgast s parťákem Doylem ji unesou z kláštera. Wolgast není schopen se se svým činem smířit a chce situaci zvrátit, ale je příliš pozdě. Nakonec zavřou jak Amy, tak i jeho s Doylem.
Dvanáct a Amy. Dvanáct mužů s různým typem viru a jedná malá holka. Carter byl posledním, kterého Wolgast přivedl. A myšlenky, sousta myšlenek, které ovládají všechny, co se do objektu dostali. Nakonec je to Nula, komu se skrz sny podaří přesvědčit uklízeče a hlídače Graye, aby mu otevřel dveře cely a nechal se zabít... Všech dvanáct nakažených objektů se ostává na svobodu, což samozřejmě rozpoutá peklo. Wolgastovi a amy se jen náhodou podaří uprchnout a skryjí se v horách v bývalém dětském táboře. Útržky o tom, co se děje ve světě, se k nim dostávají jen málo a jsou čím dál hrozivější. Održení Kalifornie. Centrální karanténní zóna v Coloradu. Snaha armády vir porazit. Miliony mrtvých a miliony nakažených. Jaderné bomby.
Lidstvo se však úplně nevyhladilo. Pár šťastlivcům se podařilo evakuovat několik malých dětí. Jejich potomci žijí ještě teď, po sto letech od katastrofy. Jsou v Kalifornii. V Kolonii. Za Zdí, kde je noc co noc chrání svit světel a odhodlanost Hlídačů. Není jich mnoho, ale žijí a společně se chrání proti Virákům. Tak říkají těm, kteří byli infikovaní upířím virem. Jsou za Zdí a modlí se, aby světlo zůstalo na jejich straně.
Věci se však dají do pohybu, když při jedné výpravě potká Hlídač Peter tajemnou dívku, která ho neznámým způsobem zachrání před útokem Viráků. Celé skupině se nakonec podaří uprchnout. Dívka za několik dní nalezne cestu do Kolonie, jenže není bohužel sama. Alicia – jedna z Hlídačů – neváhá a nasadí vlastní život. A Caleb jim oběma otevře bránu – což je hrubé porušení řádu Domácnosti. Noční dobrodružství nezůstane bez obětí. Kolonie šílí. Poté, co Peter a jeho přátelé naleznou v dívčině krku čip, zjistí, že dotyčná je nejméně 100 let stará. Amy odnikud. Amy, která přežila. Čip propojený s vysíláčem je vede na místo počátku celé zkázy – do Colorada. Neváhají a vydávají se na cestu, každý s vlastním cílem: Peter věří, že tam někde venku je jeho bratr Theo a stále ještě žije. Caleb, který otevřel bránu a ví, že zůstat v Kolonii se stejně rovná jisté smrti. Alicia, nejodvážnější Hlídačka a Peterova nejlepší přítelkyně. Sára, protože mileje Petera. Její bratr Michael, který je fyzikem a ví, že světla velmi brzy zhasnou, pokud nenajdou nový zdroj napájení. Hollis, ten zase miluje Sáru a nakonec Mausami čekající Theovo dítě. A přdevším Amy – ta co nemluví, ale komunikuje myšlenkami.
Nedlouho poté, co se vydají na cestu, zjistí, že Viráci nebudou jejich jediný problém. Nejsou jediní, komu se podařilo přežít. Povedlo se to i jiným, ale daň za život je příliš vysoká. A cesta přátel za odpověďmi příliš dlouhá...
Přechod je dokonalý. Spojuje skvěle promyšlený příběh velkého putování (pokud máte pocit, že šmrnc tolkienovského putování na 100 způsobů je ohraný, tahle kniha Vám ukáže, že s tímto prvkem se dá ještě pořád nově pracovat) a především emocí. Obyčejných lidských emocí od lásky až po sny, které mohou rozhodnout o celém dalším osudu těch málo, co ještě stále žijí.
Když jsem Přechod otvírala, měla jsem smíšené pocity. Na jedné straně byla radost (konečně pořádně tlustá postapokalyptická knížka), na druhé byly obavy (jak si jen autor poradí s těmi upíry?). Během prvních stran kapitoly vztahující se už ke Kolonii však bylo jasné, že upíři budou všelijací, jen ne takoví, jak popisuje většina teď vydávaných knih. Jsou to zkrátka zeleně fosforeskující potvory a mají strach ze světla. Viráci. Čmoudi. Draci. Jak chcete. Ve finále je to totiž úplně jedno, jak se jim říká, protože na jejich zabití máte pouze jednu ránu. Jinak jste jejich.
Dobře, možná úplně dokonalá knížka to není. Uznávám, že racionalista těžko překousne, že stačí pár snů na to, aby Vás Viráci ovládli a vy toužili po svém roztrhání. Přesto právě v tomhle ohledu Přechod nabývá zajímavosti. Žádná nuda o postupném vyhlazení lidské rasy. A hlavně (aspoň pro zatím, neboť se má jednat o trilogii) žádné veselé konce, i když na povrchu se tak Přechod tvářit může. Příběh Vám dýchá do tváře, chce, abyste mu čelili. Není to žádná pohádka, ale realita. Tři z odsouzených vězňů už touto dobou sedí někde v Americe za mřížemi a čekají. Zbytek v dohledné době vraždu spáchá. Přechod je předpověď, je to budoucnost, co na nás všechny čeká, pokud se dnešní svět nestihne změnit. Upřímně doufám, že zbylé dva díly vyjdou co nejrychleji, protože jsem vážně zvědavá, jak to s námi dopadne.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
