Nerozlučné
teta Irma klidně přišla na návštěvu
nechtěla si se mnou vypít kafe
a udusit se věnečkem
odložila obličej
a plíživý dusno plakalo někde v koutku
bez maminky
čekalo na tmu
ze sbírky mizivých štěstí
co chodí v dešti po ulicích
troška té sebelítosti navečer neuškodí
když se dobře uvaří a podá
chtěla jsem jí vystavit účet
a s radostí škubnout krkem
ale umřela bych spolu s ní
teď nevím
co jsem si kdy myslela